NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Niežeby RUMBURAX neboli zaujímavá kapela, no nemožno neoceniť, že v istej fáze svojho vývoja podnikli veľmi dôležitý krok: rozpadli sa. S minimálnou personálnou zmenou na poste speváka na ich troskách vznikla nová kapela s podobne nešťastným (hoci určite zapamätateľným) názvom RUST 2 DUST, ktorá vo veľmi krátkom čase hlási nástup na scénu s trojskladbovým EP „Dopamine“. Hudobné smerovanie v duchu modernej stránky metalových 90. rokov viacmenej zostalo, azda len ten KORN ustúpil v prospech metalcoru, oproti tvorbe RUMBURAX sa nová kapela obohacuje o progové a muzikantsky-orientované prvky (zrejme prínos pána gitaristu Semisha) a výbornú produkciu, ktorou na slovenské pomery vytŕčajú možno aj najviac zo všetkých. Čo je najdôležitejšie, Tomáša Buroňa už teraz možno pasovať za slovenský spevácky objav, stelesnenie pojmu rodený frontman a veľký talent, ktorý potvrdí, akonáhle sa trochu viac vyspieva a možno aj zanechá priveľkého obdivu voči okamžite spoznateľným vzorom. RUST 2 DUST zvládli svoje uvedenie na scénu výborne. S originalitou si zatiaľ príliš veľkú hlavu nerobia, stačí im, že to náležito a sebavedomo hobľuje a piesne prekvapujú zapamätateľnosťou. Vďaka charizme a bezprostrednosti sa im publikum bude hľadať určite ľahko a to potom asi ani nebude vadiť, keď „namistrovaná“ kritika sem tam zhodí nedostatočnú zásadovosť. Fanúšikovia LAMB OF GOD by si predkapelu rozhodne nemali nechať ujsť.
7,5 / 10
Technickejšia, celkom chytľavá a iným spevom opatrená verzia Rumburax. Nechajme sa prekvapiť...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.